ank___nn_.png (372 bytes)
© 1999, Ing. Petr Rastokin,
Astrologická poradna "RA"

PROČ JSOU HADI, ŠTÍŘI

A JINÁ ZVÍŘATA   (NA NEBI)


Současná civilizace - uzavřená do skla a betonu - zdá se poněkud ztrácí kontakt s hvězdným nebem nad námi. Astrologie, která od nepaměti zprostředkovávala spojení věcí na nebi a na zemi, již od dob K.Ptolemaia pracuje přednostně se znameními zodiaku. Její bulvární podoba pak výhradně se "znameními Slunce". Zejména současná astrologie značně opomíjí svět stálic a jejich mytologii. V dalším se pokusím ukázat, co nám pohled na nebesa plná hvězd může přinést. Před tím připomenu význam některých pojmů, zejména obligátně zaměňovaný pojem znamení a souhvězdí.

V prvním plánu je vztah znamení a stejnojmenných souhvězdí vcelku jednoduchý: 12 znamení zodiaku (přesněji tropického zodiaku) jsou 30-ti stupňové úseky ekliptiky s počátkem v jarním bodě (0° Berana). V důsledku precese se jarní bod posouvá mezi hvězdami a s ním se posouvají i znamení. Definujme ještě "Mytologický zodiak" jako zodiak, jehož jednotlivá znamení "nejlépe" korespondují se stejnojmennými souhvězdími (formálně splývá s zodiakem přibližně pro r.200 n.l.). Zodiakální souhvězdí jsou uskupení hvězd (dána historickou tradicí) tvořící pás podél ekliptiky. Zde nemluvíme o souhvězdích ve smyslu rozdělení nebeské sféry na části, neboť takto byla souhvězdí vymezena až konvencí IAU z r.1930. Obvykle se dodává, že znamení vznikla ze souhvězdí. Bohužel tak jednoduché to není.

Za prvé lze prostředky matematiky dokázat, že existence dvanáctinného dělení je čistě GEOMETRICKOU ! vlastností sféry a fyzikální realitě nezbývá, než ji projevovat v našem světě.
Za druhé, znalost této vlastnosti včetně odvození lze doložit např. u K.Ptolemaia.

Z uvedeného by se mohlo zdát, že moderní astrologie, budovaná právě na znameních (tj. dvanáctinném dělení celku) a zcela opomíjící svět mytologie souhvězdí, konečně oddělila zrno od plev a zbavila tuto prastarou nauku balastu mýtů. Nicméně, mezi sférou stálic, mytologií souhvězdí a znameními zvěrokruhu existuje velmi hluboký vztah. Tak závažný, že tvoří samou podstatu astrologie coby formy "duchovní gramotnosti". obr_1_che.gif (2844 bytes)


Váhy a chytré zvíře

Jako aktuální příklad použijeme Váhy. S podzimní rovnodenností vstupuje Slunce do znamení Vah. Váhy mají mezi ostatními znameními zodiaku výjimečné postavení - je to jediné "věcné" znamení (ostatní jsou zvířecí nebo bytostná). Dále bychom mohli pokračovat výčtem různých charakteristik tohoto znamení - např. že Váhám jde vždy "o věc", že na rozdíl od protilehlého Berana - osobního, zaujatého (prosazováním vlastní hlavy, myšlenky) jsou Váhy neosobní, zaměřené na "cizí věci", a tudíž záležitosti spolupráce, partnerství atd.

Jelikož se zde chceme zabývat vztahem k souhvězdím, využijeme jiné vlastnosti Vah, a to té, že samotné Váhy jako souhvězdí se objevují poměrně pozdě - někdy na počátku helénismu. Např. na výseku pozdně babylónského zvěrokruhu (obr.1) se již Váhy vyskytují, ale ještě jako klepeta Štíra - chelés. Daleko zajímavější jsou asi o 1000 let starší egyptské prameny (obr.3a,b) z období XIX.dynastie (-1300). Podobných vyobrazení z období -1500 až -1100 je mnoho a jsou poměrně podrobně prozkoumány [1]. Z nich lze vytěžit mj. i pravděpodobnou genezi glyfu Vah. K tomu je však nutné uvést několik poznámek. Dnešní souhvězdí Vah, Štíra, Hada a Hadonoše byla ve starověku chápána spíše jako jeden celek. Konec souhvězdí Štíra - kde protíná Mléčná dráha ekliptiku - považovali ve starověku za místo "kam odcházejí duše na dalekou cestu".
obr_2abcd.gif (8166 bytes)
Dobře to koresponduje s polohou Galaktického centra (na obr.2c ozn.GC). Z obr.2a-d je dále patrné, že rovnodennostní body v té době následovalo souhvězdí Býka (obr.2a) a na protilehlé straně zmíněná skupina Hadonoše (obr.2c). Oba obratníky té doby tvořil Lev (obr.2b) a Vodnář (obr.2d).

obr_3ab__.gif (11046 bytes)
Dále viz obr.3a,b - Vodnáři odpovídá amfora ( obr.3b dole pod tlapou hrošice, místo amfory někdy jen papyrový list ). Horizontálně jsou na obrázku proti sobě obratníky Lev a Vodnář. Vertikálně pak linie rovnodennosti - nahoře Býk a proti němu skupina Hadonoše (zdůrazňuji, že v té době neexistovalo dnešní rozdělení souhvězdí). Dole umístěný krokodýl (démon podsvětí) je signován nápisem pod lvím ocasem "ničitel" a zde odpovídá našemu Štíru. Postava nad ním (pod Býkem) je Hadonoš, který "nese" hada. obr_4a_va.gif (377 bytes)Takto kreslený "had" je vlastně horní polovina dnešního glyfu Vah (obr.4a) a zároveň jednou z jeho vývojových forem [2].

Dospíváme tak ke dvěma závěrům: Souhvězdí Vah helénistického Egypta jsou "tytéž" váhy na kterých Anubis vážil srdce zemřelých před vstupem do podsvětí. Jejich umístění na obr.3 jakoby rozvažovalo, zda vzhůru ke znovuzrození, či dolů do říše stínů. Zároveň lze glyf obr_4b_ha.gif (450 bytes)Vah považovat (obr.4b) za vyobrazení "hada-na-tyči".

Nyní si můžeme doplnit egyptskou "cestu do podsvětí" pohledem řecké mytologie. Jak známo, chránil vstup do podsvětí trojhlavý pes Kerberos. Náš přední astrolog a autor několika významných prací o astrologii a jejích dějinách Ak.malíř J.V.Žižka nalezl na nebi většinu toho, co známe z mytologie či Bible. Jeho Kerbera vidíme na obr.5. Vyvedení Kerbera z podsvětí bylo 11. (předposledním) úkolem Heraklovým (souhvězdí Herkula je přímo nad Kerberem). S jablky Hesperidek (12.úkol) je Herakles zobrazen např. v Bayerově Uranometrii z r.1603.

obr_5_ker.gif (13936 bytes)Se souhvězdím Herkula je spojen také biblický obraz - Jan Křtitel křtí Krista. Bootés (dobrý pastýř) klečící Kristus, Severní Koruna - miska s vodou.


O čem jsou vlastně souhvězdí

Řadu let jsem si lámal hlavu nad podstatou působení stálic. S tím souvisí i otázka, proč astrologie pracuje jen s délkou objektu. Ekliptikální šířka (tj. vzdálenost od ekliptiky) se uplatňuje jen málo nebo vůbec ne. Tento problém vystupuje zejména u konjunkcí planet, nicméně k řešení mne nakonec přivedla "sféra stálic" - viz dále.

V praxi jsem si ověřil, že Algol (hlava Gorgony) - jedna z astrologicky nejmocnějších "stálic" - skutečně působí jako zdroj koncentrovaného Jang tj. zkamenění (viz báje o Perseovi - na nebi drží hlavu Gorgony v ruce). Funguje to tak, že cokoli "je na Algolu" je vyřazeno ze hry, je "dáno k ledu", "zabito". Jde to tak daleko, že v řadě případů je v horoskopu záměrným zablokováním nějaké funkce vynuceno rozvíjení jiných složek. Uvážíme-li, že ekl.šířka Algolu je 22° a jeho orbis při konjunkci je do 1 stupně, potom je nepoměr mezi účinkem v délce a šířce obzvlášť markantní.

Obecně panuje názor, že souhvězdí i jejich mytologie vznikla vcelku náhodně jako projev lidské fantazie a také pro kalendářní a astronomické potřeby starověku. Tomu by nasvědčoval i fakt, že v průběhu epoch se obrazy na nebi měnily a že se liší i mezi souběžně existujícími civilizacemi. Uvedené příklady, zejména ten s Gorgonou však naznačují, že na nebi lze sice vidět ledasco, ale né cokoli.

V dalším se pokusím ukázat, čeho je nebeská klenba obrazem a také alespoň naznačit, jak k tomu lze dojít. Korektní odvození včetně vysvětlení zmíněného problému šířek se opírá o precizní popis "jemnohmotných obalů těla" zahrnující vzájemné vazby, mechanismy působení a řadu dalších věcí, což zcela překračuje možnosti tohoto populárního článku.


Trochu Védské kosmogonie

V duchovních vědách se od nepaměti hmotný svět rozděluje na hrubý (fyzikální) kosmos a jemný kosmos. Dále se mluví o éteru, který odděluje hmotný svět od Prapříčiny (Absolutna a pod.). Zásadní vlastností hmotného světa je, že má "míru" - také - že je měřitelný (to platí pro hrubo- i jemno-hmotné). Podstatnou vlastností jemného kosmu je, že v něm nelze zacházet s časem a prostorem v našem pozemském významu. Má zde sice smysl uvažovat dříve-později, dál-blíž, ale už né "o kolik". Jinak řečeno - jemný kosmos je sice také "měřitelný", ale nikoli v metrech či hodinách. Onu měřitelnost nám naznačuje i jazyk: myšlenka má zá-MĚR. Na úrovni éteru (akáša) mluvit o prostoru a čase ztrácí smysl - éter je již "nezměrný". Poslední - ještě hmotné - je část jemného kosmu tvořená Kauzálním tělem. Jeho obal anada-maja-kóša (obal neomezené blaženosti duše) je tradičně sídlem "duchovního srdce".

Působení duchovního na hmotné lze zjednodušeně představit takto: Paprsky ducha po průchodu éterem, postupují kauzálním tělem (kárana), dále postupují jemným tělem (sůkšma) a vstupují do hrubého těla (sthula). Jak paprsek ducha sestupuje, "spojuje" se postupně s "jemnou" hmotou a přes ni s hrubší atd. Tato "štafeta" je důsledek principu, že komunikovat spolu mohou jen blízké úrovně. V našem pozemském světě to má za následek, že i fyzikální záření má svůj duchovní rozměr, duch pak působí skrze hmotný nosič jemuž vložil řád. Naopak hmotné tento řád naplňuje.


O planoucím srdci

Uvažujme pro příklad stálici Regulus (srdce Lva). Paprsky ducha Regula k nám přicházejí odevšud - včetně našeho nitra - duch není vázán na čas a prostor, je mimo něj, ale prostupuje ho. Jedině ze směru, ze kterého k nám přichází fyzikální ZÁŘENĺ hvězdy Regulus jsme schopni - díky zmíněnému efektu "štafety" - vnímat jeho ducha našimi pozemskými smysly. Duchovní osvícení způsobené Regulem, přicházející k nám z obr_6_sfs.gif (17213 bytes)vyšších světů jemného kosmu, vstupuje do našeho světa "průzorem" v nebeské klenbě ze směru, ve kterém právě vidíme hvězdu Regulus.

Tak dospíváme k fascinujícímu, vysmívanému, mnohokrát publikovanému a přesto nepochopenému vyobrazení (obr.6), kde zasvěcenec, mág, astrolog proniká svým duchem za hranice profánního světa do světa "věčnosti".

Sféra stálic - křišťálová koule o nekonečném poloměru s průzory pro duchovní paprsky stálic ve směru příslušných hvězd. Nekonečná sféra stálic - uvnitř níž se nachází náš fyzikální kosmos a libovolné další hrubohmotné kosmy - zakřivené či nezakřivené, konečné či nekonečné. Křišťálová sféra stálic jako odraz "duchovního srdce" a znamení Mytologického zodiaku jako míra této sféry stálic (měřitelnost). Naopak, směrem k místům nejvíce vzdáleným od ekliptiky tj. směrem k pólům ekliptiky se dotýkáme toho nezměrného vně i uvnitř nás. Všechna souhvězdí jsou pak symbolickým obrazem "duchovního srdce", přičemž zodiakální souhvězdí tvoří tu část, která "není nezměrná". Mytologie souhvězdí vyjadřuje tyto symboly v podobenstvích.

Jak se vyvíjí a proměňuje vědomí lidských bytostí, mění se i náplň symbolů a obsah podobenství. Ale poselství duchovního srdce předávané nám sférou stálic je věčné.


Odkazy na prameny:

[1] Neugebauer,O. Parker,R.A.: Egyptian Astronomical Texts III. - Decans, Planets, Constellations and Zodiacs

[2] Neugebauer,O. van Hoesen,H.B.: Greek Horoscopes


Uveřejněno v časopise DOTEK č.10/1999 str.10-11.


ZPĚT  na hlavní stránku

04:31:53, 14.březen 2002