V Benátkách 1497.
Marsilius Ficin, florentský, poroučí se pokorně nejdůstojnějšímu v Kristu Otci panu Janu Medicejskému, svaté římské církve kardinálu.*)
Když jsem měl nedávno v úmyslu ti psáti, bych ti blahopřál k důstojenství kardinálskému, právě ti propůjčenému, a když jsem u sebe uvažoval, komu bych nejlépe dopis tento svěřil, by ti jej odevzdal, aby takto naše společné blahopřání ti bylo tím příjemnější, vstoupil jsem náhle do akademie v naději, že aspoň v jejích vnitřních místnostech nebude chyběti, kdo by ti nejlepší pozdrav přinesl. A hle! jakýmsi řízením božským předstoupil Jamblich, mezi akademiky nazývaný »božským« a mezi nimi velekněz. I zvolal jsem k němu: »Buď zdráv, Jamblichu, veliký kněže! Právě, jak zříš, hodlám blahopřáti Janu Medicejskému, novému veleknězi křesťanského náboženství. Račiž, smím-li tebe prositi, mé, jinak ubohé, blahopřání božskými slovy a mysteriemi svými přivésti k dokonalosti!« Vyslyšel mé prosby a s úmyslem tím přichází k tobě, Jene, velekněže, onen velekněz Jamblich. Přijmi tudíž tak velikého hosta, jenž přichází tebe pozdraviti, s duchem radostným, a až přečteš tento dopis, slyš s pozorností, co tento božský mluviti bude. Vskutku přislíbil, chtěje projeviti, co stejně důstojno jest jeho i tvé osoby, že krátkými slovy s tebou sdělí, jaké názory měli egyptští a assyrští kněží o náboženství a věcech božských.
Porfyrios, který pro svého vynikajícího ducha mezi platoniky se nazývá »mudrcem«, psal do Egypta dlouhý dopis knězi Anebonovi, plný rozmanitých a důležitých otázek, vztahujících se na všechna odvětví filosofie, zejména o Bohu a andělích, o démonech, o duších, o Prozřetelnosti, Osudu, o proroctvích, o magii, o zázracích, posvátných obřadech a obětech. K otázkám Porfyriovým odpovídá Jamblich, jeho žák. Uvádí však Abammona, egyptského kněze, jako odpovídajícího na Porfyriův dopis místo žáka jeho Anebona, jemuž Porfyrios onen dopis byl psal.
![]() | ![]() | ![]() |